top of page

Petra Jelínková

Lektorka masáží miminek a poporodní péče o maminky

Můj příběh

Jmenuji se Petra Jelínková (lektorka masáží miminek a poporodní péče o maminky) a jsem maminka dvou dětí. Začátky mého mateřství byly poměrně náročné. Vše začalo tím, že se můj první syn narodil o 3 týdny dříve, a to jsme sotva stihli přijet do porodnice. Pro mě, jako milovnici organizování a plánování to byl šok. Přípravy jsem měla přesně naplánované na poslední týdny před termínem. Takže šlo o velkou improvizaci. Syn celé dny proplakal a já nevěděla proč. Zkoušela jsem snad všechno, co bylo v danou chvíli dostupné. Manžel se aktivně zapojoval, jak jen to bylo možné, ale spánku bylo i tak málo, příležitostí k duševní hygieně po skromnu a přišly pochybnosti o kojení. Vše šlo ruku v ruce. Můj perfekcionismus mě uvěznil ve vlastní hlavě. Nedokázala jsem upustit od strašicích myšlenek, které mi létaly v hlavě. "Hlavně si ho nenauč do postele, pak ho z ní nedostaneš.", "Asi máš slabé mléko, má hlad.", "Kojte maximálně po 3 hodinách, dříve nesmíte.", "Nezvykej ho na houpání.". Všechny tyto a další myšlenky mě posouvaly směrem k poporodní depresi. Podpora mateřských dovedností a intuice nebyla žádná. Laktační poradkyně nebyla vhodně zvolená. A všechny tyto skutečnosti vedly k tomu, že jsem začala malého přikrmovat umělým mlékem. Brala jsem to jako osobní prohru, i když se nejspíše potvrdilo, že trpěl hlady. Po dokrmování UM se můj chlapeček zklidnil a vypadal opravdu spokojeněji. Já jsem po těchto zkušenostech změnila své názory a postoje a bylo mi jasné, že jestli budu mít ještě další dítě, už budu věci dělat jinak. Především, budu sama k sobě laskavější. 

Po třech letech se nám narodil druhý syn. Obohacující zážitek přišel už s porodem. Tak, jak se u prvního syna nepodařilo rodit hypnoporodem, tak u druhého chlapečka proběhl hypnoporod přesně dle mého přání. Mám na něj krásné vzpomínky a doporučila bych ho každé ženě, která si pohrává s myšlenkou rodit, co nejvíce přirozeným způsobem. Věřila jsem, že porodní trauma se zde nekonalo, těhotenství probíhalo klidně a druhé miminko už přeci nemůže být tak náročné, jako bylo to první. Spletla jsem se. Tento stále dodnes svérázný chlapeček za žádnou cenu nevydržel v autosedačce nebo kočárku. Šátek a později nosítko se staly nepostradatelnou součástí naší čtyřčlenné rodiny. Na kojení a kvalitní laktační poradkyni jsem vsadila všechny karty. Vždy jsem následovala mrňouskovy potřeby. Ovšem jako by věděl, že je tu ještě jeden milovník maminky a musí o mě bojovat za každou cenu. Babičky k dispozici nebyly a myšlenky na to, že bych si pozvala domů někoho na pomoc přicházely, ale nevěděla jsem, koho bych měla zvolit a kde ho sehnat. Jedno mi bylo jasné, finance bych za tuto pomoc vydala raději než třeba za svatbu. Přišlo další období, kdy se u nás doma zastavil čas a vše se přizpůsobilo rodinným potřebám.

Ráda se zajímám o psychologii, duševní zdraví či výchovu dětí. Postupem času jsem došla k tomu, že oba synové jsou vysoce citliví. A začalo mi všechno do sebe zapadat. Jsem přesvědčená, že ta věčná dětská nespokojenost souvisela a citlivostí a vnímavostí jejich hlaviček. Snadno se přežili různými podněty a velmi často byla drážděna jejich nervová soustava. Dnes s tím s manželem už umíme pracovat. Kluci ale mají ještě dlouhou cestu před sebou, aby zvládli následovat své potřeby tak, aby jejich duše netrpěla. 

Všechny tyto zkušenosti mě začaly posouvat jiným směrem. Po zkušenosti s hypnoporodem jsem nejprve toužila šířit tyto zážitky dál. Moc jsem si přála, aby každá žena, která se o tento směr zajímá, měla stejně pozitivní zážitek jako já. Plány ovšem nevyšly a mé ambice lehce utichly. Probudila je opět moje kamarádka a na její impuls jsem se začala zajímat o své potřeby a o realizaci sebe sama. Našla jsem se v poporodní dule a v masážních miminek

Za takový malý velký úspěch považuji, že jsem prošla výběrovým řízením v České asociaci porodních dul a dostala se do kurzu pro poporodní duly, který v současné době navštěvuji. Na podzim jsem ještě absolvovala 5 denní kurz masáží miminek pod Mezinárodní asociací kojeneckých masáží (IAIM) a vedením úžasné trenérky Thomai Manganari. Masáže miminek mě naprosto nadchly. Kdybych u svých dětí dostala příležitost tyto kurzy absolvovat, tak bych neváhala. Je dost možné, že by nám ušetřily spoustu vypjatých chvil, ke kterým docházelo. Masáže miminek se dají přizpůsobit i větším dětem a my jsme s chlapci našli úžasný způsob, jak se v situacích, kdy jsme od sebe odpojení, zase napojit. Využívám je také, když volají o pozornost ne úplně vybíravým chováním. Pod mými doteky pak úplně roztajou a hřeje mě u srdce, jak každý ten pohyb hltají a vědomě přijímají. Jsem šťastná, že jsem se mohla naučit tuto novou dovednost, která do našich životů přinesla zklidnění. Proto ji chci šířit i dál. Ten zázrak se nestane, když se masáže naučíte. Ten se stane, když je budete aplikovat. 

Moje rodina zaujímá velkou část mého života. Děti jsou velmi kontaktní a nejraději všechno sdílejí. Občas se ale i sama cítím přetížená. Když to nastane, pomáhají mi různé přednášky a webináře, pomocí kterých se dokážu lépe dostat sama k sobě. Psychologie mě vždy zajímala. Proto jsem také před téměř 10 lety absolvovala večerní kurzy Psychologie pro každý den na FF UK. Také se ráda zajímám o informace ohledně výchovy dětí. Ráda si poslechnu více informací a postojů, a pak si z toho vytvořím svůj názor. Aby se i moje tělo cítilo fyzicky dobře, potřebuji cvičit a protahovat se. Trvalo, než jsem si došla k tomu správnému cvičení, které mi dělá dobře. Dnes vím, že zdravotně funkční cvičení je pro mě to "pravé ořechové"

Ještě, než jsem založila rodinu, naplňovalo mě cestování. Jako jedno z nejzásadnějších vystoupení z komfortní zóny považuji to, že jsem odletěla dělat au-pair do USA, kde jsem se starala o 2 letou holčičku.

Jsem holka z města, ale poslední roky žiju na vsi. Musím říct, že mi naprosto vyhovuje ten balanc, kdy mohu přijet do města, do společnosti lidí, ukojit své společenské potřeby a poté zase odjet a čerpat klid a krásu z přírody. 

Práce sám na sobě je celoživotní proces. Někdy nám to jde lépe a někdy hůře. Já jen vím, že za Vámi chci přicházet klidná a vyrovnaná tak, abychom měli otevřené dveře k důvěře, kterou si mezi sebou budeme budovat. Chci, abyste se cítila bezpečně a mohla se o mě opřít. I já jsem byla v nelehké situaci a vím, jak je obtížné se někomu svěřit a přiznat své pocity tak, aby člověk nebyl hodnocen.

Co Vám mohu nabídnout?

bottom of page